Komentáre - V Ebenové zemi
Dva lidé sami v široširé poušti, kde slunce plane tak žhavé, až človék myslí, že se usmaží ve vlastním potu a kde poutník stahuje znova a znova kápi svého hajku hluboko do tváře, aby uchránil zrak pŕed oslněním a slepotou.
A neni látka k hovoru. Čeho bylo třeba, bylo již řečeno. Ostatně vyprahlý jazyk leží těžce v ústech, takže člověk, i kdyby měl odvahu k hovoru, přece jen raději - mlčí. Všude ticho - nic než obloha plná jasu, ohnivý kotouč slunce a písek, vpředu, písek vzadu, napravo i nalevo písek!
Autor: Karl May
Nákupný košík
